Pomáhat lidem na okraji společnosti – ano či ne ?
Řada
neziskových organizací, které jsem jmenoval v předchozích úvahách,
svoji činnost zaměřilo na osoby, žijící na pokraji společnosti.
Práce těžká, nevděčná, veřejností mnohdy nepochopená, odsuzovaná a zpochybňovaná.
A především velmi složitě popularizovaná a vysvětlovaná.
Jistě
je jednodušší zveřejnit fotografii dítěte, kterému bylo pomoženo díky
neziskové organizaci a získat tak mediální podporu a tím i další
finanční prostředky na další činnost a pomoc, než vysvětlovat, že
finanční prostředky potřebuje organizace na pomoc „pochybným
existencím.“
Tím v žádném případě nesnižuji práci těch, kteří dětem pomáhají.
Právě
naopak. Naše dítě, Kapka naděje i desítky, možná stovky nejmenovaných a
často téměř anonymních organizací, odvádějí skvělou a vrcholně
záslužnou práci, díky které se podařilo snad již tisícům dětí či
zdravotně postiženým lidem pomoci.
Je tu však ještě další skupina spoluobčanů, kteří se díky své životní situaci bez pomoci druhých také neobejdou.
Bezdomovci,
tedy osoby v sociálním vyloučení či sociálním vyloučením ohrožené, jak
zní korektní označení, ale i narkomané, squoteři a další „lidé na
okraji společnosti“, žijí také mezi námi.
To je fakt, který je neoddiskutovatelný.
( Výkřiky typu : „ každý narkoman by měl dostat jednu dávku zdarma – tu poslední – a ze samopalu“ či
: „nahnat bezdomovce do lágru, aby nebyli na očích a nepáchli v
tramvajích “ jsou jen hloupou pózou a zavíráním očí před problémem.)
Lidé závislí na návykových látkách tu zkrátka jsou. A je to celosvětový problém.
Stejně tak bezdomovci, se kterými se ve velkých městech můžeme setkat téměř všude.
A stejně tak se můžeme setkat s názorem, že za všechno si vlastně mohou sami.
Ale je tomu skutečně tak ?
Samozřejmě, určité části těchto lidí jejich způsob života vyhovuje.
Jenže . …………………..
První zkušeností s drogou je v drtivé většině nezkušenost, hloupost, určité osobnostní selhání.
A stát se dnes bezdomovcem není tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Bezdomovectví, to není jen hmotná nouze. Je to i stav duše.
Cesta zpět je však těžší než výstup na Mt. Everest.
Pokud snad chcete vědět víc, doporučuji navštívit stránky o.s. Naděje ( http://www.nadeje.cz/ ) , Armády spásy ( http://www.armadaspasy.cz/ ), Arcidiecézní charity ( http://www.charita.cz/ )
či o.s. Nový prostor ( http://www.novyprostor.cz/ )