Média se pustila do práce a :
Dozvěděli jsme
se, kdo za to všechno může, kdo se s kým dohodl,
kdo koho podrazil.
Dozvěděli jsme se, že ČSSD způsobila na popáté pád vlády,
aniž by měla připravené řešení pro případ, že se jí to podaří.
( Samozřejmě, krom okamžité destrukce všeho, co Topolánkova
vláda za dobu svého vládnutí v Parlamentu prosadila. )
Víme i to, že za vším stál
„ stařec z hradu“, že se slavilo na pražském Magistrátu i ruském
velvyslanectví .
Že pan Tlustý hledá trafiku v Evropském parlamentu.
Že někteří „ moudří a
předvídaví “ politici z EU už dávno před naším převzetím
předsednictví varovali a navrhovali, aby
Česká republice bylo toto předsednictví preventivně odejmuto.
I když jsme si zase snad tak špatně nevedli.
( Zajímavé je to, že
nejvíc kritických hlasů ohledně našeho předsednictví zaznívá nikoliv ze
zahraničí, ale z domova.)
Jedná se tedy na všech úrovních, kladou se nesplnitelné
podmínky. Schází se každý s každým.
A všichni se snaží ty druhé přechytračit.
Vymýšlí se „úřednická vláda“, jejíž zakotvení v Ústavě
ČR nelze nalézt.
Mezi tím jsme zhlédli klip ODS, který je opravdu minimálně kontroverzní.
A o dalších problémech naší země, ať už ve spojení
s krizí či problémy na krajích se ani příliš raději nemluví.
Před časem jsem slyšel zajímavý názor : „
Politikem může být pouze schopný člověk. Tedy člověk schopný všeho“
Trochu smutné, že ?
Možná by bylo dobré, kdyby se lidé opět alespoň trochu začali zajímat o věci veřejné.
Kdyby například vznikla iniciativa pro okamžité uspořádání
nových voleb, aby se tak zřetelně projevilo, kam naše republika a její
obyvatelé chtějí směřovat.
A pokud někdo k těmto volbám nepůjde, ať se pak nediví.
Aby potom platilo shora uvedené – totiž, že politiky se
stávají „schopní“ lidé, kteří svoji přechodnou funkci berou jako službu
spoluobčanům a ne jako nejsnadnější cestu k moci, vlivu a korytům.
Ale ne ti „všeho“
schopní.
Pár takových lidí, kteří svoji práci v politice považují za službu naštěstí znám.