Reklama
 
Blog | Jaromír Dolanský

Jak chutná kobra.

Hlava mi utržena nebyla, jak mě varoval jeden z diskuzních příspěvků po zveřejnění receptu a tak přidám další zážitek, tentokrát  do sekce Afrika. Doufám, že mě nebudou pro změnu pronásledovat ochránci zvířat, ale jsem v tom vážně nevinně !

Cesta mě zavedla do Afriky. Pod
rovníkem jsme s kolegou a kamarádem zajišťovali
dodávku zdravotnických přístrojů a materiálu
pro jednu nemocnici.

A protože při podobných akcích
není financí nikdy nazbyt, ubytovali jsme se na nějakou
dobu nikoliv v hotelu, ale v kempu.

Velké stany a sprcha – co víc
si člověk může v Africe přát.

Reklama

Jednoho večera jsem odešel do stanu a
ponořil se do sladkého snu, když mě můj kamarád po
chvíli dost neurvale vzbudil.

„ Do spacáku ve stanu kuchaře
vlezla kobra ! Zabili ji, kuchařovi se nic nestalo, pojď se podívat
!“

Otevřel jsem jedno oko.

„Podívám se ráno,
ať ji dají do lednice.“

A pokračoval jsem v mé oblíbené
činnosti – totiž ve spaní.

Do rána jsem na milou kobru
zapomněl.

Nikoliv tak můj kamarád a také
domorodé osazenstvo kempu. (To se ledničce obloukem
vyhýbalo.)

Sotva jsem vylezl ze stanu, přiběhl
syn majitele kempu a v ruce držel téměř dvoumetrového
hada !

Pěkný exemplář.

Osazenstvo kempu zasedlo k válečné
poradě.

Co s ní ?

Je stejně mrtvá a byla by škoda
ji jen tak pohodit do pralesa.

V kempu se v tu dobu sešla excelentní
parta dobrodruhů z celého světa.

A jedním z nich byla asi
čtyřicetiletá Rakušanka, která však již více
než dvacet let žila v Africe.

Později jsme zjistili, že Siggi, jak
se ona žena jmenuje, je nejen majitelkou velkého ranče v
sousední zemi, ale občas pracuje jako průvodce a lovec.

Po chvilce dohadování nás
šokovala.

„Tak já vám ji upeču !
Škoda dobrého masa. Nebude to poprvé, co jím
hada. “

Osazenstvo tábora se rázem
rozdělilo do dvou skupin.

Domorodci se urychleně stáhli a
my ostatní pozorovali Siggi, která se pustila do
přípravy.

To že si jako pomocníka vybrala
zrovna mně, mě příliš nepřekvapilo.

Před několika dny jsem se při
večerním ohni zmínil, kde jsem jako malý kluk
vyrostl. Totiž – v pražské ZOO.

Během chvilky kobru „vyhnala z kůže“
a vyvrhla.

Příprava pak už připomínala
třeba pečení pstruha nebo spíš úhoře.

Nu, moc masa na ní nebylo. Ale
už vím, jak chutná  kobra.

Je dobrá !

( a pokud někoho zajímají i "důkazní" fotografie jsou na http://www.facebook.com/home.php#/album.php?aid=2007719&id=1605087551&ref=mf )

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama