Včera
jsme byli opět v Nikosi – vesnici vzdálené necelý kilometr od města
Tschinvali a nové hranice oddělující Gruzii od Jižní Osetie. Na cestě
jsme tentokrát potkávali o něco více lehce ozbrojených gruzínských
vojáků a policistů v neprůstřelných vestách, než běžně, několik
kilometrů od cíle naší cesty se po obou stranách pohybovali ženisté,
kteří vyhledávali nevybuchlou munici.
U
jednoho kontrolního stanoviště, kde jsme zastavili, nám vojáci
vysvětlovali, že drží tento post proto, že se těsně na druhé straně
hranice usadili osetínští vojáci a snad prý i odstřelovač. Ale – jinak
je prý klid, naposledy se střílelo asi před čtrnácti dny. Trochu
mě zamrazilo, protože nedaleko odtud zastřelil odstřelovač před
několika měsíci syna našeho spolupracovníka z první etapy pomoci
„Chačapuridzeho“. Sloužil zde u policie a jednoho rána se už nevrátil………
Na
místě, kam jsme po několika hodinách jízdy nákladním vozem a nákladem
dorazili, na nás čekal již místní patriarcha, se kterým jsme před
několika dny vedli jednání o umístění úpravny vody. Samozřejmě, od naší
předchozí návštěvy uplynulo několik dní a tak zase vše bylo poněkud
jinak, než při našem odjezdu. Nakonec se nám podařilo
snad domluvit technické podmínky umístění úpravny a předjednat pomoc,
kterou nám při stavebních a terénních úpravách svatí otcové a jejich
ovečky poskytnou. Vlastní zařízení úpravny bude stát v právě
rekonstruovaném objektu patriarchy. Objekt je údajně z desátého století
a po ruském bombardování z něho zbyly jen stěny. Desetikubíkový
zásobník umístí na půdu, až ji dodělají. Dnes ráno odjel zbytek našeho týmu opět na místo, aby vyměřil potřebné výkopové práce a zahájil vlastní instalaci.
Úpravna bude
sloužit pro potřeby „monastýru“ a zároveň bude dodávat vodu obyvatelům
vesnice. Ti si však pro pitnou vodu budou muset chodit, protože starý
vodovodní řad je v takovém stavu, že úpravna by vyráběla vodu nejspíš
pouze na to, aby pokryla úniky z letitého potrubí.
Zdejší
popové zde mají vysoký kredit. Snažili se a snaží pomáhat místním
lidem, jak jen mohou. V době konfliktu odešlo v podstatě veškeré
obyvatelstvo z vesnice. Zůstali jen svatí otcové, bezmocní starci,
ranění a – mrtví. Dnes se obyvatelé vrátili………………