Gruzínské
zápisky I.
Jsme zde
již téměř šest týdnů.
Od
poslední aktualizace těchto stránek uplynulo pomalu čtrnáct dnů. Na vině je
nejen zoufale pomalé připojení k internetu, práce, které snad ani neubývá,
především kvůli poněkud zpomalenému životnímu stylu, který kolem vládne a bourá
všechny časové harmonogramy, ale i to, že v Tserovani, kam jsme se
přestěhovali, se snažíme upravit domek, který nám má sloužit jako kancelář i
místo k bydlení.
Po
sepsání dohody mezi námi a místním gubernátorem o tom, že domek máme propůjčen
minimálně do konce tohoto roku a v souvislosti s tím, že jedním
z programů komise EU, která v Gruzii pracuje, je program na zvýšení
standardu bydlení v uprchlických táborech a zapojení jejich obyvatel do práce
jsme se rozhodli, že věnujeme každý nějaké prostředky z našich diet na
jeho zvelebení. Záměr
se podařil a tak máme denně až několik desítek návštěvníků, kteří chodí
okukovat a obdivovat výsledky našeho snažení.
Doufáme,
že nezůstane jen u zájmu, ale že se nám podaří vzbudit v našich sousedech
i chuť, vytvořit si sami z „domiku“ či „kotce“, jak těmto stavbám někdy posměšně
přezdívají, místo, kde se dá skutečně žít.
Materiál,
který jsme v rámci druhé etapy projektu podporovaného Ministerstvem
zahraničních věcí ČR, Magistrátem města Liberce a Krajským úřadem Libereckého
kraje přivezli, byl zdárně předán a částečně i uveden do provozu.
Největší
zájem vzbudila podle předpokladu sanitka. Ke zpuštění zubní ambulance dojde asi
v příštích čtrnácti dnech. Za prvé proto,
že některé součástky jsou ještě na cestě, za druhé proto, že při přepravě došlo
přes veškerou opatrnost při balení k nějakým škodám, které nyní
napravujeme a za třetí a především proto, že domek, ve kterém má zubařská ordinace
fungovat prozatím slouží jako sklad materiálu naší nemocnice. Všechno tu
postupuje svým tempem, snaž se, jak chceš.
Při
návštěvě gruzínské velvyslankyně v Liberci se v jejím nabitém programu
našel čas i na konzultace o dalším rozvoji Gruzínsko – Českých vztahů,
spolupráci mezi městem Liberec a Libereckým krajem a Gruzií či vybraným
regionem zde.
Nejen zájem Liberecké Technické
univerzity o navázání spolupráce s vysokými školami v Tbilisi, ale i
rozvoj a možnosti spolupráce v oblasti turistického ruchu, bylo jedno
z témat, které zajímali obě strany. Rozhodli
jsme se, že si možnost rozvoje turistiky a tím i možnost přílivu financí a
pracovních příležitostí pro zdejší obyvatele vyzkoušíme na vlastní kůži. Konec
konců, slíbili jsme to i paní Vajnarové, první náměstkyni hejtmana Libereckého
kraje. Využili
jsme zdejšího několikadenního svátku, kdy nemocnice nepracovala a v prodlouženém
víkendu jsme se vypravili do Kazbegi.
Zde má svůj
projekt i Člověk v tísni, který je podle zdejších obyvatel velmi úspěšný.
Z časových důvodů se nám nepodařilo nikoho z jejich
gruzínských partnerů, kteří nyní projekt vedou navštívit.
Za to jsme se seznámili s dvěma horskými vůdci, Davidem a Gezim, kteří
nás doprovodili při našem pokusu o výstup na Kazbeg. ( cca 5.100 m.n. m. )
Počasí, především sněžení a nedostatek času nám zabránil v pokusu o
zdolání vrcholu. Škoda, snad někdy příště, třeba jako turisté.
Náš tým
se také opět o něco rozrostl. Krom Váni a Važi, našich přátel, kteří nám
zůstali věrni již z první etapy pomoci na sklonku minulého roku, přibyl
další člen.
Pan
– Pes. Takový
dárek se opravdu odmítnout nedá.