Vtip o tom, že:
„V boji za mír zvítězíme, i kdybychom měli zničit celý svět“
Jen na nás všech záleží, zda budeme za pár let svobodnou zemí nebo kolonií. Kolonií závislou na politické vůli jiných a na tom, co „spadne ze stolu“ mocných.
Politika je věcí možného, ale především věcí sebeúcty – politiků i celého národa.
Je pravdou, že politiku dnes ze všeho nejvíce ovlivňují média. Jim, především jim budeme moci poděkovat za to, zda se naše budoucnost bude za nějakých dvacet let hodnotit jako propad nebo úspěch. Nespokojenost lidí u nás je na jednu stranu pochopitelná.
Ale na tu druhou – mysl jednotlivce většinou vymaže či potlačí negativní vzpomínky. Zato, mám někdy pocit, že paměť národa se chová obráceně. To je opravdu nutné?
Chyby děláme všichni. A není to hanba. Hanba je, nedokázat se z těchto chyb poučit a neustále je opakovat.
Záleží na všech, zda slovo politik, bude i v budoucnosti patřit mezi urážky. Někdy mi to tak totiž připadá.
Winston Churchill slíbil v Druhé světové válce Anglii „slzy, pot a krev“ A Anglie spolu s ostatními v této válce zvítězila. Zvítězila by, i kdyby slíbil jen prosperitu, úlevy a jiné výhody?
Myslím, že ne. Dnes nejsme ve válce, ale chceme-li jít dál, musíme se zamyslet nad realitou.
Politik by neměl slibovat cokoliv jen proto, aby dostal „své jisté“ A měl by umět přiznat skutečnost takovou, jaká je. Jinak není politikem – ale lhářem. A přiznat chybu by měl umět víc, než ostatní. Ale je tomu tak?